Nemyslela jsem si, že sama sobě na svém kurzu věnuji tak obrovský zážitek.. přesto se to stalo. Má nenasytná (a nenasytitelná) touha po miminku je pryč. Můj vnitřní neklid a volání těla po jeho miminku je pryč. Zůstal klid a smíření 🌈
Cosi nekonečně bolavého se uzavřelo. Vůbec jsem to nečekala, neboť na kurzu jsem především lektorkou a veškerá má energie a pozornost směřuje k ženám, aby v bezpečném zázemí došly ke své informaci a zážitku.
Máme za sebou téma POROD 🤱a já jsem nesmírně hrdá na všechny ženy, které do toho šly celým tělem i duší. Někdo se smál, někdo plakal, jak už to tak bývá, ale hlavně, každá žena objevovala samu sebe a scelovala přetrhnutou nit.
Porod je intenzivním milníkem, kdy se rodí děťátko.. Ale zároveň i umírá žena-dívka a rodí se žena-matka. A stává se, stává, že z různých důvodů (třeba velké bolesti, medikamenty hnaného porodu, nátlaku a rozptylování zvenčí) duše ženy tou metaforickou „smrtí“ neprojde. Ulítne, je pod léky, ztvrdne v obraně před hrůzou.. cokoliv, kdy není v tom procesu v jednotě se svým tělem, tak tělo porodí, ale duše/kvalita maminky se nenarodí. Najednou je na světě miminko. „Na, maminko, tady ho máš.“ Ale žena zůstává v energii dívky a je pro ní nesmírně obtížné se adaptovat na tu situaci, kdy tu má najednou dítě, které potřebuje tolik její pozornosti a péče. A stejně tak i naopak, když žena porodí/potratí, a miminka není. Příběhů bylo mnoho, některé se staly již dávno a jen se nesly dál rodovou pamětí. A my opět spojovaly tyto tenké nitky, doplňovaly informace a zážitky a víc, než kdy jindy byly propojené s našimi maminkami, babičkami a dalšími rodovými ženami.
 
Na některé zážitky, které se v Lipové dějí, mi chybí slova. Ale mé ❤️ přetéká vděčností a radostí, že to prostě je a ženám snímá další balvan z jejich zad.
 
 
Byl to můj první rituál, který mě silně přesvědčil o tom, jak moc jsou vědomé iniciace do dalších vývojových etap nezbytné. Cítila jsem, ze mě v tom místě první menstruace něco drží, co jako bych nedokázala projít sama. Nevěděla jsem ale moc pro co si jedu. Bylo toho totiž tolik v jednom uzlíčku, že to nešlo rozlišit. Pomalu se to rozplétalo během víkendu. Nebylo to pro mě jenom o tématu a oslavě přijetí ženství, ale velmi silně i o vstupu do dospělosti, uvědomění si, že od tehdy už jsem samostatná bytost, odpoutaní se, o vstupu do neznáma do svobody, přijetí svojí zodpovědnosti a důvěry v sebe, že tohle všechno opravdu zvládnu a že je to v pořádku pro všechny; že jsem ready postoupit dál včetně toho, že je v pořádku nevědět a poznávat a prozkoumávat krok po kroku tuhle novou konstelaci sebe sama. 🙂 Díky moc Adélce za podporu a zprostředkovaní přesně těch kvalit, které byly potřeba právě a přesně pro mě.
Hanka

Bude zveřejněno.
Nebude zveřejněno.
Nebude zveřejněn.
Bude zveřejněna po kontrole.